Současný postoj gruzinské vlády k důležitým akterům mezinárodních vztahů

V dnešním blogovém příspěvku se budu zabývat postoji nové Gruzinské vlády k důležitým aktérům mezinárodních vztahů a to jak státům tak i mezinárodním organizacím(NATO).

Zprvu bych se chtěl věnovat  aktuálním událostem, které se  udály ve vztazích mezi Gruzií a NATO (Severoatlantickou aliancí).

Gruzie se snaží o připojení k NATO již od roku 1994. V minulém roce byla Gruzie vyhlášena „aspirantskou zemí“ k přistoupení do NATO.[1] S přistoupením země do NATO dle referenda, které bylo vyhlášeno v roce 2008 souhlasí 77 % obyvatel Gruzie.[2]  Komplikace ve vztahu mezi NATO a Gruzií vyvstávají velice často díky dvou sporným teritoriím – Jižní Osetii a Abcházií. S rozšiřováním členských zemí NATO na východ potažmo i do Gruzie nesouhlasí Rusko a vnímá toto rozšiřování jako hrozbu svých strategických zájmů.[3]

Současné vztahy Gruzie a NATO jsou na velice dobré úrovni a vypadá to, že i za vlády Ivanišviliho bude Gruzie usilovat o vstup do Severoatlantické aliance. Dobré vztahy mezi Gruzií a NATO dokumentuje schůze mezi ministryní zahraničí Gruzie Maii Panjikidzeho a generálního tajemníka NATO Anderse Fogh Rasmussena. Na.schůzi,  které se konala 5. prosince  2012 Rasmussen mimo jiné řekl, že je důležité aby Gruzie udržela nastavený demokratický kurz země. Generální tajemník také avizoval, že je podstatné aby panovaly dobré vztahy mezi současnou vládou a prezidentem Gruzie.[4]

Na schůzi se Rasmussen  také vyjádřil k tématu nedávného zatýkaní politických oponentů.

Řekl, že je „ nanejvýš důležité aby tyto případy (zatýkání lidí z bývalé státní správy) nebyly vnímány jako politické pronásledování“a „aby byl takto zatčeným lidem zajištěn spravedlivý soudní proces“.[5] Až na tento problém to vypadá tak, že Gruzii nic nebrání aby  se v budoucnosti stala součástí NATO.

I když se zdálo, že za vlády Ivanišviliho dojde ke zlepšení gruzinsko – ruských vztahů prozatím to na žádné radikální zlepšení nevypadá.

Ruský ministr zahraničí Sergey Lavrov, řekl že Ruská vláda chce vědět co přesně znamenají snahy nové Gruzinské vlády „normalizovat“ vztahy mezi oběma zeměmi. Vztahy Ruska a Gruzie jsou nedále velice složité díky tomu, že Rusko uznává nezávislost Jižní Osetie a Abcházie, což Gruzinská vláda nemůže přijmout. Tyto zásadní problémy gruzinsko – ruských vztahů kdy se Gruzie snaží o dosažení územní celistvosti a připojení k NATO a na druhé straně Rusko, které tyto cíle Gruzie odmítá existují i oblasti (obchodní, kulturní, humanitární) kde k vylepšení budoucích vztahů může dojít. Takhle v zásadě charakterizoval vztahy Gruzie a Ruska zvláštní Ivanišviliho zástupce pro gruzinsko – ruské vztahy Irakli Abashidze.[6]

Nová vláda Ivanišviliho také pokračuje v rozvoji mezinárodních vztahů ze Spojenými státy americkými o čem svědčí schůzka mezi ministryní zahraničí Gruzie a Hillary Clinton, která se uskutečnila  29. listopadu ve Washingtonu.

Clinton se na schůzi vyjadřovala k úspěšným a demokratickým parlamentním volbám v Gruzii, snaze Gruzie začlenit se do Severoatlantické aliance atd. Rozhovor obou aktérek můžete vidět pod odkazem pod čarou.[7] Gruzinsko – Americké vztahy jsou podle všeho i za vlády Ivanišviliho na velice dobré úrovni.

I z tohoto blogového příspěvku lze vypozorovat, že kurz nastavený předchozím gruzinským premiérem drží i vláda Ivanišviliho a  příklon k Rusku  prozatím není nijak výrazný.

Zdroje:

Press release -  NATO – dostupné z : http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_81943.htm?mode=pressrelease

Internetový portál civil.ge, Plebiscit – dostupné z: http://www.civil.ge/eng/category.php?id=90&result=plebiscite

Internetový portál CNN.com, Transcript: CNN interview with Vladimir Putin – dostupné z : http://edition.cnn.com/2008/WORLD/europe/08/29/putin.transcript/

Internetový portál civil.ge, NATO Urges Georgia to Stay on Reform Path – dostupné z: http://civil.ge/eng/article.php?id=25517

Internetový portál civil.ge, Lavrov on Ties with Georgia – dostupné z: http://civil.ge/eng/article.php?id=25514

U.S. Department of State, Remarks With Georgian Foreign Minister Maia Panjikidze Before Their Meeting – dostupné z: http://m.state.gov/md201197.htm

---

[1] http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_81943.htm?mode=pressrelease

[2] http://www.civil.ge/eng/category.php?id=90&result=plebiscite

[3] http://edition.cnn.com/2008/WORLD/europe/08/29/putin.transcript/

[4] http://civil.ge/eng/article.php?id=25517

[5] http://civil.ge/eng/article.php?id=25517

[6] http://civil.ge/eng/article.php?id=25514

[7] http://m.state.gov/md201197.htm

Dosavadní politický vývoj v Gruzii

Zanedlouho to bude již 2 měsíce, kdy parlamentní volby v Gruzii vyhrála koalice Gruzínský sen miliardáře Ivanišviliho, jehož stručný profil jsme představili minule. Za tuto krátkou dobu se stalo docela dost věcí, které stojí za zmínku a aspoň stručné přiblížení. I přes velké spory mezi dvěma hlavními rivaly Ivanišvilim a Saakašvilim oba dva deklarují spolupráci a společný cíl v podobě celkového rozvoje země, demokratických struktur a nutnost spolupráce jimi samotnými, jako nejvyššími ústavními činiteli země. Proběhlo demokratické předání moci, které by mělo být viditelným precedentem pro všechny post-Sovětské země, avšak i přesto někteří členové odstupující garnitury reagovali jinak, než se očekávalo a kvapně ze strachu z restrikcí a vyřizování účtů prchli ze země. Někteří ministři podali demise, ačkoliv vláda slíbila , že bude pokračovat v práci, dokud nebude schválena vláda[1].

Mezi těmi, kteří opustili zemi byli např.bývalý ministr spravedlnosti Zurab Adeišvili, bývalý ministr obrany Dimitri Shashkin a ministr vnitra Bačan Achalaja, který odstoupil po (v minulých postech zmiňovaném) skandálu s natáčením mučení vězňů. Uprchl spolu s bratrem jménem Data, který byl náměstkem zmiňovaného ministra obrany. Bačan Achalaja skončil po svém návratu do vlasti ve vazbě spolu se dvěma armádními činovníky (kteří byli později propuštěni na kauci). Nejspíš není náhoda, že  úprk za hranice volili hlavně vysocí představitelé tzv. silových ministerstev. Není divu, vysocí představitelé Gruzínského snu se vyslovili vyšetřit všechny velké kauzy Saakašviliho režimu a byla ustavena dokonce parlamentní komise pro vyšetřování zločinů za Saakašviliho. Předseda parlamentu Davis Usupašvili však popřel jakékoliv politické pronásledování a jakýsi ,,hon na čarodějnice´´.Usupašvili podle svých slov nechce, aby Gruzie následovala Ukrajinu - narážel tak na věznění bývalé ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové. "Nesmíme se snížit k revanšismu, ale ani k lhostejnosti," řekl předseda parlamentu. Také Ivanišvili přislíbil, že nebude následovat žádná odplata a stíhání politických oponentů [2]Aféry se zatýkáním politických představitelů měly odezvu i v Evropě. Pozornosti se jí dostalo na Parlamentním zasedání NATO v Praze (konala se 12.11.), kde se o této záležitosti veřejně vyjádřil i generální tajemník OSN. Rasmussen vyzval gruzínskou justici, aby kauzu ochránila od politických vlivů[3].Dalším způsobem vyrovnávání se s předchozím politickým režimem je seznam, který schválil parlamentní výbor pro lidská práva a na kterém je 184 lidí, kteří se dostali do vězení za Ivanišviliho vlády a kteří byli klasifikováni jako političtí vězni. Dalších 22 osob podle zprávy bylo nuceno odejít do politického exilu. Seznam byl sepsán pracovní skupinou, která byla sestavena na začátku listopadu a ve které byli také reprezentanti různých organizací pro lidská práva. Pracovní skupina prohlásila, že pro definování osob jako politické vězně použila kritéria nastíněna shromážděním Rady Evropy ve svém říjnovém usnesení o definici politických vězňů[4]

Velká pozornost gruzínského lidu se upírala na první zasedání parlamentu 21.10.(o pozdějším ustavení nové vlády 25.10. jsem informovali v minulém postu), které bylo výjimečné nejen tím, že poprvé zasedl nově zvolený parlament. Bylo to historicky první zasedání ve zbrusu nové budově parlamentu, který byl přesunut z hlavního města Tbilisi do druhého největšího města Gruzie – do Kutaisi. Prezident Saakašvili měl přednést svůj projev vůči novému parlamentu. Po jeho příchodu do sálu všech 85 poslanců koalice Gruzínský sen odmítlo povstat,  a také během jeho řeči dávali všemožně najevo svůj postoj, který je vůči Saakašvilimu značně odmítavý. Jak uvedl v rozhovoru pro ČT politolog Emil Souleimanov[5] Saakašvilimu se třásl hlas a několikrát nestačil s dechem. Atmosféra se takříkajíc dala krájet a opět ještě více vyvstaly pochyby o tom, jestli nebude Gruzie až do příštích prezidentských voleb v jakémsi politickém patu.

Velkým otazníkem stále zůstává zahraničně-politická orientace Gruzie a vůbec celkové názory Bidziny Ivanišviliho. Důkazem může být i to, že bezprostředně po zvolení deklaroval, že jeho první zahraniční cesta povede do USA (jakožto hlavním strategickým spojencem), aby po setkání se Štefanem Fulem vyrazil na první zahraniční návštěvu do Bruselu, kde sám šéf Evropské komise Jose Manuel Barroso podpořil Ivanišviliho v záměru snažit se normalizovat vztahy s Ruskem. Tento záměr je ovšem logický. Již v roce 2006 vyhlásilo Rusko blokádu na dovoz gruzínských (převážně zemědělských) produktů, což byla pro gruzínskou ekonomiku, závislou na produkci a exportu zemědělských komodit, těžká rána[6]. Hlavní vývozní komoditou byla proslulá minerálka Boržomi a víno.

Hlavní prioritou parlamentu, potažmo Ivanišviliho a jeho koalice, je sestavení kvalitního rozpočtu, kdy se musí počítat i se vcelku velkými dluhy, které nasekala ještě Saakašviliho vláda. Nová vláda má jen rok na to, aby demonstrovala voličům, že dokáže vést zemi správným směrem a zajistit lepší životní standard pro obyvatelstvo, než Saakašviliho tým[7].

Zdroje:

Internetový portál České Noviny, server ČTK, EU vítá vývoj v Gruzii, Rasmussen varuje před politizací justice, dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/tema/zpravy/eu-vita-vyvoj-v-gruzii-rasmussen-varuje-pred-politizaci-justice/864929&id_seznam=55

Internetový portál Revue politika, Josef Mlejnek jr, Sen, nebo procitnutí?, dostupné: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1765/sen-nebo-procitnuti

Internetový portál České televize, Nový gruzínský parlament prošetří zločiny předchozí vlády, dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/200597-novy-gruzinsky-parlament-prosetri-zlociny-predchozi-vlady/

Internetový portál České televize, Gruzínská vlády pořádá hon na čarodějnice, dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/202852-gruzinska-vlada-porada-hon-na-carodejnice/

Internetový portál Civil Georgia, Parliament Draws Up List of 'Political Prisoners and Exiles, dostupné z: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=25462

Internetový portál Open Democracy, Vladimer Papava. US elections: hopes and expectations from a post-rosy Georgia, dostupné z: http://www.opendemocracy.net/od-russia/vladimer-papava/us-elections-hopes-and-expectations-from-%E2%80%98post-rosy%E2%80%99-georgia

Internetový portál Radio Free Europe, Has Countdown To Georgia´s Next Election Already Started?, dostupné z: http://www.rferl.org/content/has-georgia-election-countdown-already-begun/24750007.html

Internetový portál Radio Free Europe, After Elections, Many Georgian Officials Disappear, Leave Town, dostupné z: http://www.rferl.org/content/after-elections-many-georgians-officials-leave-town/24741509.html

Internetový portál CSIS, Georgia´s post election: Challenges and priorities, dostupné z: http://csis.org/files/publication/121106_US-Georgia_Policy_Brief_Bugajski.pdf

 

---

[1] http://www.rferl.org/content/after-elections-many-georgians-officials-leave-town/24741509.html

[2] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/200597-novy-gruzinsky-parlament-prosetri-zlociny-predchozi-vlady/

[3] http://www.ceskenoviny.cz/tema/zpravy/eu-vita-vyvoj-v-gruzii-rasmussen-varuje-pred-politizaci-justice/864929&id_seznam=55

[4] http://www.civil.ge/eng/article.php?id=25462

[5] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/200597-novy-gruzinsky-parlament-prosetri-zlociny-predchozi-vlady/

[6] http://www.revuepolitika.cz/clanky/1765/sen-nebo-procitnuti

[7]http://www.rferl.org/content/has-georgia-election-countdown-already-begun/24750007.html

Ivanišviliho vláda

V dalším blogovém příspěvku bych se chtěl zaměřit na osobu nového gruzinského premiéra – Bidzinu Ivanišviliho a také na povolební politický vývoj v Gruzii.

Bidzina Ivanišvlili je nejbohatším mužem Gruzie. Jeho majetek časopis Forbes odhaduje na 6,4 miliard dolarů.[1] Ivanišvili zbohatl po pádu komunismu v Rusku v době vlády Borise Jelzina, tzv.v období „divokého kapitalismu“, který byl doprovázen obrovskou mírou korupce a chaosu.[2] Ivanišvili také v Rusku získal doktorát na Moskevské státní vysoké škole a tak jsou jeho vazby na Rusko velice výrazné a to i přesto, že letos začal svůj majetek v Rusku rozprodávat.[3] Ivanišvili je také znám jako filantrop, na charitu daroval obrovské množství svých prostředků a v Gruzii také postavil na 500 škol a 600 kostelů. Je to také velký milovník umění a vlastní mnoho cenných obrazů.[4]

Bidzina Ivanišvili byl potvrzen premiérem Gruzie 25. října 2012. Parlamentem bylo také schváleno 19 ministrů: (výběr několika z nich)

Nodar Khaduri - ministr financí

Giorgi Kvirikashvili – ministr hospodářství

Maia Panjikidze – ministr zahraničí

Irakli Alasania – ministr obrany

Kahka Kaladze (bývalý slavný hráč fotbalového AC Milán) – ministr energetiky [5]

Velice důležité je zmínit to, že Ivanišvili nechal ihned po vítězství  koalici Gruzinský sen rozpustit. Toto rozpuštění koalice má za následek to, že nejsilnější stranou v gruzinském parlamentu je stále Saakašviliho strana Sjednocené národní hnutí.Saakašviliho chvíle nejspíše přijde po prezidentských volbách v roce 2013. Saakašvili již sice nemůže obhajovat prezidentské křeslo, avšak po ústavních změnách, které v Gruzii proběhly se dá předpokládat, že se bude v politice i nadále angažovat a získá jiný důležitý post.

Co se týče mezinárodní politiky nového gruzinského premiéra, tak se nepotvrdily spekulace, že se Gruzie okamžitě přeorientuje z „prozápadní“ politiky na politiku „provýchodní“. Nově zvolená ministryně zahraničních věcí například řekla: „ Gruzie má stále stálé stejné priority jako je měla posledních 20 let – evropskou a evroatlantskou integraci, spojenectví ze Spojenými státy a dobré vztahy ze sousedními zeměmi“.[6]

Navázání lepších vztahů s Ruskem brání hlavně fakt, že Rusko okupuje 2 území – Abcházii a Jižní Osetii, které Gruzie a většina států světa považuje za součást  Gruzie. Tuto situaci komentoval Ivanišvili následovně: „Rusko otevřelo dvě ambasády ve městech Suchumi a Tskhnivali a uznalo nezávislost Abcházie a Jižní Ostetie. Toto jsou hlavní důvody proč nemohou být obnoveny diplomatické vztahy s Ruskem“.[7]

Mapa č.1 – Ozbrojený konflikt mezi Ruskem a Gruzií v říjnu roku 2008

Zdroj: http://en.rian.ru/infographics/20100811/160162134.html

Na druhou stranu Ivanišvili chce vést s Ruskem dialog a tak vytvořil novou vládní funkci tzv. zvláštního zástupce pro ruské vztahy (Georgia’s special representative for Russian relations).[8]

Do této funkce jmenoval premiér Ivanišvili gruzinského velvyslance v Moskvě Zuraba Abashidze. Jisté také je, že za vlády Ivanišviliho bude sílit ekonomická provázanost mezi Gruzií a Ruskem.

Určitě bude v budoucnu zajímavé sledovat zda vláda Bidziny Ivanišviloho bude stále držet prozápadní kurz nastavený Saakašvilim. Prozatím to vypadá, že se tak děje.

Zdroje:

Internetový portál Forbes. Boris Ivanishvili. Dostupné z : http://www.forbes.com/profile/boris-ivanishvili/

Internetový portál BBC news, Damien McGuinness. Profile: Georgia's Bidzina Ivanishvili, dostupné z [1] http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-15682606

Internetový portál ekonom.ihned.cz, Nový vládce Gruzie: Oligarcha, který si koupil politickou moc, dostupné z : http://ekonom.ihned.cz/c1-57727560-oligarcha-ktery-si-kupuje-gruzii

Internetový portál euro.e15.cz, Bidzina Ivanišvili sní svůj proruský sen, dostupné z:

http://euro.e15.cz/hyde-park/profily/bidzina-ivanisvili-sni-svuj-prorusky-sen-a-ted-uz-i-cela-gruzie-919427

Internetový portál BBC news, Ivanishvili confirmed as prime minister of Georgia, dostupné z:http://www.bbc.co.uk/news/world-20081392

Internetový portál Rianovosti, Ivanishvili confirmed as prime minister of Georgia, dostupné z:

http://en.ria.ru/analysis/20121031/177094483.html

Internetový portál Rianovosti, Georgia Links Russia Ties to ‘Territorial Issue’, dostupné z : http://en.rian.ru/world/20121101/177117998.html

Internetový portál Democracy and freedom watch, Ivanishvili appoints Russia relations envoy, dostupné z: http://dfwatch.net/ivanishvili-appoints-russia-relations-envoy-57658

---

[1] http://www.forbes.com/profile/boris-ivanishvili/

[2] http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-15682606

[3] http://ekonom.ihned.cz/c1-57727560-oligarcha-ktery-si-kupuje-gruzii

[4] http://euro.e15.cz/hyde-park/profily/bidzina-ivanisvili-sni-svuj-prorusky-sen-a-ted-uz-i-cela-gruzie-919427

[5] http://www.bbc.co.uk/news/world-20081392

[6] http://en.ria.ru/analysis/20121031/177094483.html

[7] http://en.rian.ru/world/20121101/177117998.html

[8] http://dfwatch.net/ivanishvili-appoints-russia-relations-envoy-57658

Saakašviliho politický konec

Parlamentní volby v Gruzii, které se konaly na začátku října, vyhrála koalice Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho.  Předem očekávané nepokoje se po volbách nekonaly a v Gruzii tak došlo poprvé od roku 1991 k demokratickému a nenásilnému předání moci, což je velkým příkladem pro celý zakavkazský region. Jaké hlavní síly proti sobě stály a jaké jsou hlavní příčiny tohoto výsledku voleb?

Zaprvé je důležité nastínit velice zajímavý volební systém v Gruzii, kdy se z celkového počtu 150 křesel 77 volí klasickým poměrným systémem a zbývajících 73 křesel obsadí vítězové z jednomandátových obvodů, kde se volí systémem většinovým. Už po prvním předběžném sčítání hlasů bylo jasné, že Saakašviliho UNM  tyto volby nevyhraje a s procentuální podporou 40% voličů nakonec získala pouze 67 křesel v parlamentu, což je o 52 méně než po minulých volbách. Hnutí Gruzínský sen s procentuální podporou bezmála 55% voličů získala 83 mandátů, což ji zajišťuje většinu v Parlamentu, ovšem nikoliv většinu ústavní. Atmosféra před volbami byla velice polarizovaná a napjatá. Čekala se neobyčejně vysoká volební účast, která byla nakonec 60%. Důvodem je hlavně velká pracovní migrace do okolních zemí, hlavně Ruska – dle některých odhadů se až milion Gruzínců nacházelo v době voleb mimo svou zemi. Tato skutečnost je patrná hlavně v chudších oblastech. Křesťansko demokratické hnutí a Gruzínská strana práce  měly v předvolebních odhadech slušné šance na několik křesel, avšak žádná jiná strana kromě již avizovaných dvou největších rivalů nepřekročila požadovanou pětiprocentní hranici.

Tyto parlamentní volby byly velice speciální, protože v Gruzii je zaveden prezidentský systém, což odsouvalo roli ministerského předsedy do pozadí, což se brzy změní. Podle ústavní reformy, která vejde v platnost po prezidentských volbách příští rok, bude autorita hlavy státu oslabena a více moci bude mít parlament a ministerský předseda, který se stane nejmocnějším exekutivním činitelem (Reuters, 2.10.2012). Prezident Saakašvili již nemůže kandidovat na prezidenta ve třetím funkčním období, a proto bude po vypršení svého prezidentského mandátu opozičním vůdcem. Bude zajímavé sledovat spolupráci mezi Saakašvilim a Ivanišvilim v nadcházejícím období do prezidentských voleb, protože spolu budou muset jako čelní představitelé státu úzce spolupracovat.

Saakašviliho strana UNM dominovala v Gruzii od ledna 2004, kdy se stal prezidentem. Jeho politika byla velice prozápadní, s ambicemi začlenit se do NATO. Zároveň byl velikým odpůrcem Ruska a politiky Vladimira Putina, jejichž konflikt vyvrcholil několikadenní válkou na separatistickém území Jižní Osetie a Abcházie v roce 2008. Tímto konfliktem si Gruzie pomyslné dvířka do západních integračních struktur alespoň na nějakou dobu zabouchla. Ekonomicky svou politiku sám nazýval liberální, avšak pravidelně razil politiku silného státu (BBC, 29.9.2012). I když se hlavně během druhého funkčního období jeho vlády velice rozvinula opozice, což lze brát jako symbol rozvíjející se demokracie, stále více lidí mu vytýkalo narůstající autoritářské sklony a např. většina televizních kanálů je pod státní kontrolou. Tištěná a online media jsou relativně svobodná, ale drtivá většina populace, speciálně v odlehlých oblastech spoléhá na televizi jako zdroj politických informací (Kostanyan,str.2). Jeho velké reformní úsilí bylo postupně nahrazováno čím dál většími autoritářskými výstřelky( jež sám tolik vytýkal svým ruským nepřátelům), které veškeré jeho reformní úsilí v očích voličů zastínily.

Saakašviliho hlavním soupeřem byl Bidzina Ivanišvili, podle magazínu Forbes 153. nejbohatší člověk na Zemi, který pohádkově zbohatl v období divokých 90.letech v Rusku, což mu Saakašviliho tábor často předhazoval. Je těžké soudit, jestli jeho budoucí politika bude silně proruská, jak naznačují jeho odpůrci, či se bude snažit o spolupráci jak se Západem i Ruskem. Politické postoje Ivanišviliho jsou velice nečitelné a  je otázkou zda se  jeho aura mesiáše gruzínského lidu během krátké doby nerozplyne. Koalice Gruzínský sen vznikla až v říjnu 2011 s jasným cílem vyhrát nastávající parlamentní volby. Vznikla jako koalice mnoha politických stran s různými názory a idejemi (často velice nacionálními atd.), zaštítěna tváří lídra Ivanišviliho. Názorová diverzita může být do budoucna velice problematická, stejně jako to, že některé z kontroverzních postav koalice jsou napojeny na zločinné struktury, které se Saakašvilimu podařilo do jisté míry vymýtit.

Jako přelomová je pro tyto volby vykreslována událost, která se stala jen 14 dní před volbami. Na televizních kanálech vlastněných Ivanišvilim byly odvysílány videa, kde bachaři z věznice Gldani týrají, či dokonce znásilňují trestance. Video natočil bývalý bachař, který bezprostředně po zveřejnění záběrů prchl do Belgie, kde zažádal o politický azyl. Tohle video vyvolalo obrovský poprask a několikadenní protesty tisíců Gruzínců, kteří zaplavili ulice. Ivanišviliho stoupenci poukazovali na to, že jde o selhání státu a Saakašviliho politiky. Vládní UNM zase obviňoval Ivanišviliho tábor z totální manipulace a v začátcích aféry dokonce z podvrhu.Saakašvili však v reakci na to odvolal ministryně zodpovědnou za vězeňství a také ministra vnitra. Před touto aférou vedla Saakašviliho strana ve většině předvolebních průzkumů o 20% (BBC, McGuiness 29.9.2012). Tento fakt svědčí o obrovském vlivu této (ať už jakkoliv vyvolané aféry) na gruzínské voliče a lze konstatovat, že toto skandální video bylo jednou z hlavních příčin konečného vítězství Gruzínského snu v čele s Bidzinou Ivanišvilim.

ZDROJE:

Internetový portál BBC News, QaA: Parliamentary election in Georgia, 29.9.2012, online 24.10. 2012, dostupné z: < http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-19750529 >

Internetový portál BBC News,Daniel McGuiness: Georgia election: Scandal and intriguesplit voters , online 23.10.2012, dostupné z: <http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-19731467>

R. CLOGG, Post – election Georgia: Turning the dream of peace into reality?, online 22.10. 2012, dostupné z: < http://www.opendemocracy.net/opensecurity/rachel-clogg/post-election-georgia-turning-dream-of-peace-into-reality >

Internetový portál BBC News, Profile: President Mikheil Saakashvili of Georgia. Online 24.10.2012, dostupné z: < http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-19740960 >

Internetový portál agentury Reuters, Tycoon´s aliance wins election in Georgia, vydáno 2.10.2012, online 22.10.2012, dostupné z: < http://www.reuters.com/article/2012/10/02/us-georgia-election-idUSBRE8900O820121002 >

H. KOSTANYAN, I.VOROBIOV: Free and fair? A challenge for the EU as Georgia and Ukraine gear up for elections, Dostupné z CEPS commentary : < http://aei.pitt.edu/36812/1/ceps_2.pdf >

M. H. van Herpen: 2012: A new assault on Georgia?, online 23.10.2012, dostupné z < http://www.cicerofoundation.org/lectures/Marcel_H_Van_Herpen_2012_ASSAULT_ON_GEORGIA.pdf >

M. CABRNOCH, Volby v Gruzii, online 22.10:2012, dostupné z : < http://www.cabrnoch.cz/index.php/volby-v-gruzii >

Politický vývoj v Gruzii

V prvním příspěvku na tomto blogu bych chtěl čtenářům v krátkosti nastínit politický vývoj Gruzie od vyhlášení samostatnosti státu.. Zmíním se o významných událostech v Gruzinském politickém vývoji např. - Dubnové tragédii, prvních svobodných volbách, vládě Zviada Gamsakhurdiy, vládě Eduarda Ševardnadzeho, Revoluci růží v neposlední řadě také o výsledku posledních Gruzinských parlamentních volbách v roce 2012. První příspěvek se bude věnovat především historii politického vývoje v Gruzii. Podrobná analýza parlamentních voleb v Gruzii v roce 2012 bude náplní dalších blogových postů.

Nezávislost Gruzie je spojována s politikou Sovětského svazu ve kterém v druhé polovině 80. let došlo k liberalizaci politického systému. U moci v Sovětském svazu se v této době nachází Gorbačov, který v SSSR zavádí perestrojku a politiku glasnosti. V Gruzii díky liberalizaci poměrů v SSSR začíná sílit moc disentu a začínají sílit demonstrace za plnou nezávislost Gruzie.

Na začátku dubna 1989 vypuknout v Gruzii nepokoje, které nejsou gruzinské úřady schopny samy zvládnout, proto požádají o pomoc SSSR, která vyslal do země vojáky kteří 9. dubna 1989 při rozhánění demonstrací zabijí dvě desítky lidí.[1] Tato událost se označuje jako Dubnová tragédie. Tato tragická událost velice silně posílala opoziční síly v zemi a napomohla k prvním svobodným parlamentním volbám, které se konaly v říjnu 1990.

Tyto volby vyhrála koalice Kulatý stůl – Svobodná Gruzie, které vedl Zviad Gamsakhuria.[2]

O nezávislosti Gruzie se rozhodovalo v referendu, které dopadlo jednoznačně ve prospěch odtržení Gruzie od SSSR. Gruzie vyhlásila nezávislost 9. dubna 1991 jako druhá republika SSSR( první byla Litva).[3]

Zviad Gamsakhuria se v květnu 1991 stal prezidentem Gruzie a musel se vypořádat s mnohými  problémy (etnickými,ekonomickými). Gruzie v této době zažila nejhlubší propad ekonomiky ze všech nástupnických zemí SSSR, což bylo důsledkem řady ozbrojených konfliktů a nedostatečnými ekonomickými reformami země.[4]

Zviad Gamsakuria byl nucen v prosinci 1991 odejít do exilu, jelikož v zemi vypukly několikadenní nepokoje, když se proti vládním jednotkám postavili polovojenské skupiny Národní gardy a Mkhedrionů.

Po tomto vojenském puči byla ustanovena prozatímní vláda tzv. Vojenská rada, která požádala Eduarda Ševardnadzeho (bývalého generálního tajemníka Komunistké strany Gruzie a Ministra zahraničí SSSR) aby se vrátil do Gruzie a pomohl ji, ze špatné ekonomické situace země.

Eduard Ševardnadze byl prezidentem Gruzie od roku 1995 až do roku 2003. Vymezit jaký politický režim v  Gruzii v této době existoval je velice obtížné. Podle různých autorů můžeme Gruzii za Ševardnadzeho vlády zařadit do pseudodemokracie, defektní demokracie, neliberální demokracie, defektní demokracie nebo také širším pojmem hybridní demokracie.[5] Velkým problémem vlády Ševardnadzeho byla vysoká míra korupce, které se negativně projevila v ekonomickém vývoji země.[6] Ševardnadzeho strana Svaz občanů Gruzie  i přes stále se zvyšující  míru korupce zvítězila v roce 1999 parlamentních volbách a Ševardnadze v roce 2010 pohodlně obhájil post prezidenta. Kritickým se stal režimu v Gruzii listopad 2003 kdy statisíce nespokojených lidí vyšli do ulic, protože se prokázalo podvodné jednání Ševadrdnadzeho v parlamentních volbách, které se konaly v roce 2003. V následující tabulce můžete vidět rozdíly v procentuálních úspěších jednotlivých stran podle „oficiálních“ výsledků (CEC) v porovnání s paralelním hlasováním, které provádí „Mezinárodní společnost pro spravedlivé volby a demokracii“ (PVT)

Tab. č. 1 -CEC a PVT výsledky z 2. listopadu 2003

Zdroj: NODIA, Ghia – SCHOLTBACH, Álvaro Pinto: The Political Landscape of

Georgia. Political Parties: Achievements, Challenges and Prospects. Delft

Eburon Academic Publishers 2006, str.20

Prezident musel rezignovat na nátlak veřejnosti. Moci se po této události, která bývá nazývána „Revoluce růží“ chopil Micheil Saakašvili – proamerický, nacionálně naladěný politik, který stojí o sjednocení země.[7] Saakašvili se stal prezidentem v roce 2004, když získal 90 % hlasů voličů.

„Revoluce růží“ byla důležitým mezníkem v gruzinské politice, avšak co se týče gruzinského stranického systému ten zůstal za Saakašviliho režimu beze změny od vlády Ševadrdnadzeho.

V Saakašviliho režimu existovala jedna silná vládní strana a mnoho opozičních stran, které měli marginální postavení a minimální vliv na chod státu.[8]

Vláda Saakašviliho byla spojována s velkými očekáváními, které však byly pro mnohé zklamáním.Saakašvili posílil pozici prezidenta, ústavně posílil celou exekutivní složku moci, omezil  soudní pravomoci, omezoval svobodu slova což je naprosto proti demokratickým pravidlům. Na druhou zlepšil ekonomickou situaci země, infrastrukturu a zdravotnictví.[9]

Proti Saakašvilimu se konalo mnoho demonstrací kvůli nespokojenosti z jeho politikou, které započaly již v roce 2006. V roce 2007 se konaly rozsáhlé demonstrace. Saakašvili omezil demokratické svobody (zakázal nestátní média, omezil svobodu shromažďování) a demonstrace za pomocí represivních složek rozehnal. V roce 2008 se konaly předčasné volby ve kterých Saakašvili opět zvítězil.

Saakašvili ustál všechny problémy a zůstal prezidentem  až do října 2012, kdy prohrál v parlamentních volbách s koalicí Gruzinský sen miliardáře Bidziny Ivanišvili.[10]

O samotných parlamentních volbách v Gruzii v roce 2012 budou pojednávat následující blogové příspěvky.

Georgia's president Saakashvili concedes election defekt

Dostupné z:

http://www.guardian.co.uk/world/2012/oct/02/georgia-president-saakashvili-election-defeat

NODIA, Ghia – SCHOLTBACH, Álvaro Pinto: The Political Landscape of

Georgia. Political Parties: Achievements, Challenges and Prospects. Delft

Eburon Academic Publishers 2006, 268 s.

PÍRKOVÁ, Petra. Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po revoluci růží [online]. 2011 [cit. 2012-10-09]. Diplomová práce. UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Markéta Žídková. Dostupné z: <http://theses.cz/id/dizpoa/>.

SOULEIMANOV, Emil – ŠMÍD, Tomáš – KANAŠVILI, Giorgi. Gruzie po revoluci růží: vzestup a pád Micheila Saakašviliho, [Georgia after the Roses Revoluton: The Rise and Fall of Mikheil Saakashvili], Acta Universitatis Carolinae - Studia territorialia, Vol. 10, No. 2. Pp. 29-46.

SLIDER, Darrel. The Politics of Georgia's Independence. Problems of Communism. 1991, vol. 40, no. 6, s. 63-78.

ŠIRILLA, Jiří. Ekonomické reformy v Gruzii po rozpadu SSSR [online]. 2010 [cit. 2012-10-09]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Libor Žídek. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/174927/esf_m/>.

Transparency International. Transparency.org [online]. 1999 [cit. 2010-03-28]. The 1999 TI Corruption Perception Index. Dostupné z WWW: <http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi/previous_cpi/1999>.

---

[1] Nodia, Scholbach – 2006:8

[2] Širilla, 2010:21

[3] Slide, 1991:63

[4] Šiřilla, 2010: 13

[5] Pírková. 2011:14,15

[6] http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi/previous_cpi/1999

[7] Kanašvili,Souleimanov,Šmíd, 2010:30

[8] Pírková, 2001:29

[9] Kanašvili,Souleimanov,Šmíd, 2010:35

[10]http://www.guardian.co.uk/world/2012/oct/02/georgia-president-saakashvili-election-defeat